Útěk z peruanského covidového vězení

sdílej

Share on facebook
Share on whatsapp
Share on email
Čas k přečtení: 5 min


Nervy byly napjaté. Ambasáda se snažila, ale peruánská vláda nikomu nic neulehčila – tak byl tedy útěk z peruanského covidového vězení v nedohlednu. Komunikace byla žalostná, a když jsme nechtěly obtěžovat jistě přetížené lidi na ambasádě dalšími dotazy a maily, nedostala se k nám vlastně žádná zpráva. Facebook se stal dennodenním způsobem, jak si navzájem předávat sporé informace.

Už jsme přestaly doufat, že se karanténa snad zkrátí, spíše to vypadalo na prodlužování, ale nikdo nic nevěděl s určitostí. Čas se pohroužil do líného toku, kde maňana znamenalo ne zítra, ale prostě někdy za dlouho. Dostaly se k nám první zprávy o lidech vyhozených z hostelů, které se bály ubytovávat cizince. V Limě prý policisté stříleli na lidi porušující zákaz vycházení. Malé číslo nakažených nemohlo zakrýt první úmrtí přímo tady v Cuscu. A z domova nám volali, že už je přece připravené letadlo, aby nás odtud dostali.

Skvělá zpráva, jenže Peru nevydalo povolení ani k přesunu do Limy, natož ven ze státu. Pořád jsme si ale uvědomovaly, jak dobře se máme – ano, raději bychom teď chodily někde po horách, kam by na nás restrikce nedosáhly, ale jen bychom přišly někam doplnit zásoby jídla, zůstaly bychom uvězněné třeba v mnohem horších podmínkách. Tady jsme měly jídlo i vodu, střechu nad hlavou, přístup k internetu a nebyly jsme tu samy. Každý den jsme z okna mohly sledovat večerní bouřky osvěcující hory kolem města. Výhled na moře kamenných střech Cusca se nám asi navždy vryje do paměti – a je to
krásný výhled!


“Bude letadlo z Limy domů!”, vykřikla jedno ráno Alča, která vždy u snídaně pročítala všechny dostupné informace. “Každý kdo se chce dostat domů, nechť se okamžitě napíše na seznam se všemi údaji. Letadlo už je, ale povolení není.” Už jsme psaly číslo pasu, když nás napadlo, že se tam nikde nepsalo nic o ceně. V hlavě se nám pořád ještě držela vzpomínka na let za šedesát tisíc. Nejprve jsme napsaly ostatním Čechům – nikdo nic nevěděl, většina cenu neřešila, jiní také váhali. Napsaly jsme tedy na ambasádu, odkud přišla odpověď, že cena se neví, a jestli tedy nechceme jet, tak nás vyškrtnou.

Čas měl zase své rychlé tempo, které vždy rozvíří vody, než je zase zastaví peruánská nevole nás pustit. Rychle jsme tedy poslaly údaje, aby s námi počítali do zatím nepovoleného letadla. Let z Limy byl naplánován na víkend. V Limě už čekalo mnoho Čechů, dostávaly se k nám zprávy o předražených hotelích a nevoli ubytovávat nové lidi. V již tak plném hlavním městě se totiž zasekli i ti, kteří byli vráceni z letiště zpátky. Byly jsme skoro rády, že jsme tady v Cuscu, kde alespoň není přelidněno. Jenže zároveň to znamenalo být daleko od jediného letadla, které se snad podaří vypravit. Pro nás nebyla otázka, zda se dostaneme z Limy, nás zajímalo, jak se dostat do Limy. Na rozdíl od Izraelců nám nepovolili letadlo z Cusca. Nepovolili ani žádný jiný přesun pozemně.

Všechna doprava v zemi se omezila jen na nejnutnější zásobování. A víkend se blížil, někdo mluvil o pokusu odletět již v pátek. Pokud se tedy máme dostat k letadlu v hlavním městě, je nejvyšší čas opustit Cusco. Na ambasádě měli práci nad hlavu – jestli jindy mají dobré roky, tentokrát si to vybrali na mnoho let dopředu. Peru nic neulehčovalo a komunikace vázla. Nám nezbývalo než čekat a být připraveni ve dne v noci.

V noci z úterý na středu přišel email a Alča z postele četla nahlas: “Vážení a milí spoluobčané, obracím se na Vás s návrhem řešení cesty do Cusca: po mnohadenním a vyčerpávajícím úsilí nám let z Cusca do Limy Peruánci definitivně nepovolili.” “Když už psala takovou rozvitou větu, čekala jsem před tečkou šťastný konec”, zmohla jsem se jen na hluboký povzdech. “Počkej, nějaký řešení tu je.” Alča se zase pustila do čtení: “Přistoupili jsme tedy na variantu autobusu, o což se od brzkého rána velmi intenzivně snažíme. Není to snadné, jelikož i na to potřebujeme povolení, na které musíme počkat. Navíc od 20:00 h je každý den zákaz vycházení a jízdy autem. Řešíme i toto.” “Cože?

Pamatuješ si na to, jak jsme si v tom poblinkaném autobuse slibovaly, že už tu trasu nikdy, ale opravdu nikdy nepojedeme znovu?” “Jo. Ještě by mě zajímalo, jak je to s tím letadlem z Limy teda. Nerada bych se dostala do Limy a pak tam zkejsla na dlouho v předraženém hostelu.” “Nebo ještě hůř, na ulici.” Alča znovu vzala do ruky telefon a četla dál. “Pro tuto chvíli není potvrzené letadlo do Prahy, protože opět – Peruánci nám nedali svolení. Intenzivně se o to snažíme a pracujeme na tom. Další podmínkou Peruánců je, že ihned po příjezdu do Limy musíte do karantény. Ještě předtím, než by nám povolení vydali, musíte mít zajištěno ubytování. Situace v Limě je taková, že tu turisty moc nechtějí. Budu Vás informovat, pokud něco najdu.” “To byla taková dobrá pohádka před spaním, co?” Zhasly jsme světlo a dlouho zíraly z okna na slabě blikající město pod námi. “Zítra musíme raději nakoupit jídlo. Kdoví, jak dlouhá cesta může být.” “Bude-li nějaká. Dobrou noc.” “Dobrou.”

Útěk z peruanského covidového vězení

Ve středu jsme si sbalily svých pět švestek do batohu. Jako skauti jsme hodlaly být připravené! Nakoupily jsme jídlo na dva dny a snažily se najít Peppa, abychom ho informovaly o možnosti našeho odjezdu. Přišla zpráva od konzulátu, že autobus je připraven a odjezd by byl zítra ráno v 6:00. “My máme vše připravené, zajištěné. Ovšem to, co nám chybí, je opět povolení od Peruánců, na které čekáme od včerejška. Bez něho nelze odjet. I tak Vás ale chci včas informovat, jelikož je možné, že mi ho dají třeba ve 20 hod večer. Proto Vás informuji již teď, abyste byli připravení. Musím nyní zařizovat ta povolení, pak se vám ozvu. Večer přišel ještě jeden mail s adresou místa nástupu. “Kolik je hodin?” “Deset pryč.” “Takže očividně povolení nedostali ani v těch osm večer, co?” “Nařídím budík na půl pátou, musíme k tomu busu dojít pěšky.”


Ještě tu noc mi přišla zpráva od holky, která měla tu smůlu, že se ubytovala v párty hostelu, kde sice byla zábava, ale také nakažení lidé. Celý komplex armáda uzavřela, postavila stráže a nikoho nepustila ven. “Kdy a kde je sraz k autobusu do Limy?” Přečetla jsem zprávu Alče a zeptala se, co si o tom myslí. Vážně chce přes zákaz opustit karanténu hostelu a jet s námi v namačkaném autobuse 24 hodin? Ještě nedávno přitom mávala německým pasem a o české dlouhé přesuny nejevila zájem. Bylo nám jí líto, ale ohrozit celé (ještě neschválené) letadlo jsme nehodlaly. Obě jsme usínaly s myšlenkami na to, jak by nám bylo, kdybychom promeškaly zřejmě jediné letadlo zpátky do Čech a musely zůstat uvězněné v Cuscu.

Zajímá vás celá naše situace v Peru? Nenechte si ujít tento příběh v naší knize Cesta až na konec světa

JÁ SE V TOM NEVYZNÁM
na motivy písně Bratří Eben

Já se v tom nevyznám, já se v tom neorientuju, já se v tom neorientuju.

Už nevím jestli jedu a nebo letím.
Zda v Limě shánět hostel a nebo smetí?
Kolik to všechno stojí? Jestli mám prachy!
Když v letadle nás spojí, mám třást se strachy?
Nebo v pohodě být?

Říkám Vám, že se v tom vůbec nevyznám, já se v tom neorientuju, já se v tom neorientuju.

Roušku nosíme všude, skoro i doma.
Policie šmíruje, zas a znova.
Máme být připravené, jen pro jistotu.
Možná se zítra jede, nebo se pletu.

Říkám Vám, že se v tom nevyznám, já se v tom neorientuju. Já se v tom neorientuju.

Ambasáda se snaží, ale to Peru!
Jak rukojmí nás drží! Už na to …

…říkám Vám, že se v tom vůbec nevyznám, já se v tom neorientuju. Já se v tom neorientuju.

Karantena v Cuscu
Cesta až na konec světa

Karanténa v Cuscu

Čas k přečtení: 4 min Karanténa v Cuscu Hned druhý den karantény jsme se rozhodly s Alčou odejít z hostelu,

PŘEČÍST
Cesta až na konec světa

Goodbye mr. Fitz Roy

Čas k přečtení: 4 min Cerro Torre – skryté v mracích Zdá se, že i našemu několikadennímu štěstí s počasím musí někdy

PŘEČÍST
Cesta až na konec světa

Hluboko v Patagonii

Čas k přečtení: 7 min Hluboko v Patagonii. Zní to jako pěkná reklamní fráze pro loď, která převáží lidi z

PŘEČÍST

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Mohlo by se vám líbit

Vyber si téma článku, které tě zajímá

Sociální ikony

Naše cesty a expedice

Naše knihy

Nenašel jsi článek? Třeba ti pomůžou štítky.

Nechceš příjít o další příběhy?

Chtěli byste mít ve vašem městě

cestovatelskou přednášku?

Napiš nám:
alenamahlejova@gmail.com
majasnajdrova@gmail.com

A my se vám rády brzy ozveme.