Steaky za 2 tisíce

sdílej

Share on facebook
Share on whatsapp
Share on email
Čas k přečtení: 4 min

Terry je důchodce. A je na útěku.

Konkrétně řečeno je to pětapadesátiletý chlápek, který si řekl, že má našetříno tak akorát, aby mohl odejít z práce a užívat si důchodu. K tomuto kroku navíc přidal i rozhodnutí se rozvést, a tak si koupil za svůj velký truck ještě větší obytňák, bývalé manželce nechal dům a utekl pryč na roadtrip.

Když jsme ho potkaly u kozího chlívku, zrovna kouřil svou dvacátou cigaretu – prý sedmnáct let nekouřil, ale stačí jeden telefonát s bývalou ženou a už je v tom až po uši. Nám se zdál jako docela pohodový týpek, tak netušíme, jaké to měl doma. Od rána chodil kolem zvířat a ta ho doslova milovala – dokonce i bojovný krocan, který byl často o hladu, protože se mu každý včetně majitele farmy bál vlézt do klece a dát jídlo, na Terryho nikdy neútočil. 

Když jsme jednou po práci totálně zmoklé mířily do našeho karavanu, volal na nás od svého obytňáku Terry, ať přijdeme na grilovačku. Tam se hodně skamarádil s Alčou, protože se ukázalo, že je to znalec a milovník whisky. Na moje namítání, že já si k obědu whisky asi nedám, mi nalil asi tak deci rumu. Alča se whisky nebránila, protože prý byla opravdu výběrová. A tak jsme se dozvěděli víc o Terryho životě i práci u ropných vrtů, o běžných kanaďanech a tak vůbec.

Terry odjel na týden rybařit a my zatím užívaly deštivého studena, které umí ocenit snad jen kačeři. Ti se máchali v bahnitých loužích a spokojeně prosívali bláto skrz zobáky. Nebudu popisovat, jakou havěť tam sbírali, protože bych se zcela jistě dostala i na téma „žížaly“, a to je pro mě opravdu strašidelná kapitola. Bylo jich tu hrozně moc a děsně velký. Takže můj postní sebezápor měl zcela jasnou podobu.

Když se Terry po návratu z rybaření dozvěděl, že za dva dny odjíždíme zas o kus dál, bylo vidět, že ho to mrzí. Řekli jsme si tedy, že poslední večeři dáme společnou. A Terry trval na tom, že nás zve.

Nasedli jsme do jeho trucku a jeli nakoupit.

„Jedeme rovnou k řezníkovi, chci abyste ochutnaly opravdovej kanadskej steak.“ Ukázalo se, že Terry miluje nakupování, protože se mezi regály doslova rozzářil a chodil i tam, kde nic kupovat nechtěl. Na náš pobavený pohled se uculil a odvětil: „I just love shopping.“ To potvrdilo i to, že nám pak při rozloučení dal dva tipy – jeďte starou originální cestou vedoucí na Aljašku a až budete v Edmontnu, jděte tam do největšího nákupního centra, kde jsou dokonce i klouzačky. Tak buď neodhadl náš věk, nebo opravdu miluje nákupní centra.

Když Terry vybíral obří steaky, nechal si předvést všechny, které tam měli a pak vybíral znaleckým okem tři nejlepší. Svoje rozhodnutí pětkrát změnil, až nakonec vybral tři největší flákoty toho nejčerstvějšího masa. Zabalené v hnědém papíru mi je spokojeně dal do ruky a já je málem upustila, když jsem si všimla cenovky 70$. 

Ještě jsme nakoupili zeleninu a každý si vybral svou bramboru – to byla zase výzva pro Alču, protože to neodhadla a ještě v deset večer pak do sebe soukala tu svou půlkilovou. Steak byl naprosto výjimečný, nedalo se odolat a každá jsme ho do sebe nacpala úplně celý. Druhý den ráno jsme nepotřebovaly snídani.

Terry sice říkal, že hudba mu nic neříká, ale když jsme mu pak zahrály na ukulele a zazpívaly, bylo vidět, že je celý na měkko. 

Když nás druhý den odvážel na autobus, ujišťoval se, že se mu budeme občas ozývat a třeba se ještě během našeho roadtripu Kanadou někde setkáme. Pořádný obejmutí a velký díky, bylo to krásné setkání.

See you, Terry.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Mohlo by se vám líbit

Vyber si téma článku, které tě zajímá

Sociální ikony

Naše cesty a expedice

Naše knihy

Nenašel jsi článek? Třeba ti pomůžou štítky.

Nechceš příjít o další příběhy?

Chtěli byste mít ve vašem městě

cestovatelskou přednášku?

Napiš nám:
alenamahlejova@gmail.com
majasnajdrova@gmail.com

A my se vám rády brzy ozveme.