Odlet do Vancouveru

sdílej

Share on facebook
Share on whatsapp
Share on email
Čas k přečtení: 6 min

Loučení – let do Vancouveru

V předchozím článku Balíme na expedici jste si mohli přečíst, co si s sebou bereme na naši expedici. Teď je na čase zaznamenat poslední den doma a hlavně odlet, protože Mája už končí svůj druhý měsíc v Oregonu a moje letenka do Kanady, kde se setkáme, je připravená na stole.

Poslední dny v Čechách jsem trávila s mamkou a taky cvičením našeho psa Dastyna, aby s ním mamka neměla tolik práce, až budu dlouho pryč. Sbalenou krosnu jsem měla připravenou a ještě jsem do malého batůžku soukala pořádnou svačinu od mamči. Porce řízků jak pro celé letadlo, protože jsem nevěděla, zda mám v té letence zaplacené i jídlo. Poslední obejmutí mamči a pamlska pro Dastyho, zavřela jsem vrátka a vyrazila na zastávku. Dokud jsem nenasedla do autobusu, slyšela jsem psí vytí. Dasty asi tušil líp než já, že mě teď už bude čekat jen vytí vlčí a bručení medvědí.

Na letiště jsem přímo doskákala. Prej jsem skokan roku 2022.

Když odlétám z Prahy, mám takovou tradici, že si na letišti koupím poslední české pívo a zkrátím si tak čekání na odbavení, ale jako by mi něco nepřálo – Billa byla zavřená – místo píva jsem si tedy koupila kafe. Krosnu jsem ještě zabalila do potravinářské folile, aby bezpečně dorazila až na své místo, a tak jsem ji odevzdala k odbavení. Dostala jsrem letenku a pán mi potvrdil, že zavazadlo poletí rovnou až do Vancuvru, takže jsem byla spokojená, že se o něj nemusím vůbec starat při mých přestupech v Lisabonu a Montreálu a vesele jsem šla k mé bráně.


Užitečné info

Povinnosti při odletu do Kanady

Aby vás pustili do Kanady musíte mít v dnešní covidové době nejen víza do Kanady, ale také certifikát o tom, že jste absolvovali minimálně dvě dávky očkování a certifikát o prodělaném testu PCR starý maximálně 72 hodin či nově antigenní test ( platí od 1. 3. 2022), nejlepší ale rozhodně je, si všechny tyto informace vždy ověřit na MZV, jelikož se mohou kdykoliv změnit. Zároveň si musíte stáhnout aplikaci arrivecan a vyplnit všechny otázky pro vstup do země. Jelikož jsem letěla přes Lisabon, tak jsem musela vyplnit i speciální dotazník pro vstup do Lisabonu, to jsem samozřejmě nevěděla, ale u odbavení byla milá paní, která nám se všim pomohla, a tak jsem si v klidu digitální dotazník vyplnila na místě. Certifikát o očkování a prodělaném testu jsem pak vždy ukázala při přestupech do letadla.

Let

Ještě v Čechách jsem si za kontrolou koupila to mé poslední české pívo a schovala si ho, až budu čekat na další letadlo v Lisabonu. Lety proběhly v úplném klidu, žadné turbulence, které fakt ráda nemám, příjemné letušky a spolusedící. První let jsem dokonce vyhrála i s místem u okýnka, tak jsem se mohla kochat nádhernými ostrými zasněženými vrcholky Alp.

V prvním letu jsme měli půlhodinové zpoždění, takže jsem čekala jen necelou hoďku, otevřela jsem Plzeň a už jsem nasedala do dalšího letadla. Teď přišel ten okamžit napětí – dostanu u tohoto letu, který je dlouhý přes 8 hodin nějaké jídlo? ANO, brambory s věpřovým ležely přede mnou, dala jsem si k tomu vínko, no a byla jsem zase spokojená. Nevěřila jsem, jak mi to všechno krásně vychází.

Při přistávání pilot oznamoval, ať si nezapomeneme vzít svá zavazadla. Já si vduchu říkala, že to pro mě určitě neplatí, když mi v Čechách říkali, že mé zavazadlo poletí rovnou do Vancouveru. Když jsem procházela kolem zavazadel, namátkou jsem nakoukla, jestli tam mé zavazadlo přecijen není, nikde jsem ho neviděla, tak jsem šla v klidu dál.

V Montreálu jsme přistáli ve 20:00 (+5h) a jelikož u nás v ČR v tu chvíli byla 1 hodina ráno, už se mi trošku přivíraly oči. Mě ale ještě čekala vízová kontrola a vpuštění do Kanady. Má představa byla taková, že řeknu proč tu jsem, oni mi dají razítko a jdu – kolem desaté večer si najdu místo na spaní a odpočinu si na další ranní let do Vancouveru. Ale opak se stal pravdou. Kontroly jsem absolvovala hned tři.

První kontrola byla asi nejhorší. Paní byla dost nepříjemná a na mou odpověď, že budu cestovat po Kanadě, se mě zeptala: A proč? Co na takovou otázku máte odpovědět, abyste nevypadali nezdvořile? Odpověděla jsem tedy: Protože chci cestovat. Paní znovu odvětila: A proč? Můj druhý pokus zněl: No protože mám ráda cestování. Chvili bylo ticho, paní na mě zírala, jako kdyby mi nevěřila a pak dodala: Chci vědět víc. Začala jsem ji tedy popisovat celý náš plán. Když jsem doplnila, že budu cestovat s kamarádkou, hned mě zarazila a skočila mi do řeči: Co je zač? Také jí hlavně zajímalo, jestli mám na cestování po Kanadě peníze. Byl to vyčerpávající rozhovor, ve kterém mi nakonec bezeslov na tiket zaznačila červenou barvou jakýsi křížek a já s vykuleným výrazem, aniž bych věděla, co to znamená, šla na další kontrolu. Tam proběhly podobné otázky, při kterých aspoň neměl pán ten arogantní povrchní výraz – dal mi další tiket, tentokrát s číslem a řekl mi, ať si sednu do čekárny. Předemnou bylo asi 10 lidí, vypadalo to, že si počkám 1-2 hodiny a půjdu na řadu.

Utekla první hodina, druhá, třetí, čtvrtá a po půlnoci jsem šla konečně na řadu. Zdá se, že né jen v Jižní Americe mají manána a nikam nespěchají. Při třetí kontrole už jsem byla vytrénovaná a proběhl monolog o tom, jak budu cestovat po Kanadě s mou kamarádkou, popsala jsem mu to do takových detailů, že už neměl potřebu ptát se na nic, dal mi razítko do pasu, doporučil mi, abych rozhodně navštivila jezero Luise v Banffu a popřál mi krásný pobyt v Kanadě.

Unavená jsem našla první volné místo v odletové části, nafoukla si karimatku a pokusila se alespoň na 4 hodiny zabrat. V 7 ráno mě čeká poslední let směrem do Vancouveru.
Ranní káva v 5 ráno mě nakopla, prošla jsem poslední kontrolou a nastoupila do letadla. Let do Vancouveru byl dlouhý asi 5 hodin, ale čas utekl rázem hned po tom, co se přede mnou ozval český hlas. Tomáš, který jede pracovat do Britské Kolumbie mi poradil, co rozhodně v BC nevynechat. Na konci letu mi daroval jeho staré compass karty na MHD ve Vancouveru a rozloučili jsme se s naplánovaným pívem v co nejbrzčí době. Compass karty mi rozhodně ulehčily cestu z letiště do centra – touto kartou ušetříte nějaký ten kanadský dolar, a to se v dnešní době rozhodně vyplatí!

Vyzvedávání zavazadel na letišti

Po příletu jsme šli s Tomem k našim zavazadlům. Cestou jestě Tom dodal, že doufá, že tu bude mít své zavazadlo, ale problém by být neměl, když si ho přece v Montreálu vyzvedával hned po tom, co pilot všechny vyzval k tomu, aby si všichni vyzvedli svá zavazadla. V tu chvíli mi došlo, že to nebude Tom, kterýmu nepřijede zavazadlo, ale já.

Ano ano ano, při čekání na zavazadlo jsem zůstala jako jediná u pásu. Když se pás zastavil, šla jsem hned na informace, kde už mi paní podávala formulář, do kterého mám napsat svou adresu. Do dvou dnů by vám zavazadlo mělo přijít. Nakonec jsem byla docela ráda, že mi zavazadlo přijede rovnou na farmu a já se tak s tím nemusím vůbec vláčet.
Užít si Vancouver bez velké 23kg krosny rozhodně stojí za to! Tím vám určitě nedoporučuji, abyste své zavazadlo zapomínali při přestupech schválně, ale když ho přeci jen ztratíte, vůbec nic se neděje. 🙂

S podporou Apmsport.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by se vám líbit

Vyber si téma článku, které tě zajímá

Sociální ikony

Naše cesty a expedice

Naše knihy

Nenašel jsi článek? Třeba ti pomůžou štítky.

Nechceš příjít o další příběhy?