Nadešel den D – Defender Departue

sdílej

Share on facebook
Share on whatsapp
Share on email
Čas k přečtení: 4 min

Náš Rusty Defender už je hotový. 

Má vše, co potřebuje (nebo co jsme si myslely, že je potřeba) na naši velkou expediční cestu z kanadského Ontaria až na Aljašku. Úložný prostor je zaplněný naší výbavou, pod sedačkou je nářadí pro nutné opravy, máme s sebou i startovač baterie, až budeme daleko od civilizace a otočení klíčku nedokáže nic víc než slabé zakuckání motoru. Máme i kempingové sedačky, protože už jsme velký holky a neodmítneme nějaké to pohodlí. Mezi dvířka poliček se nám krásně vměstnala malá polystyrenová lednička – a už jsou v ní dvě piva. Je tedy možné, že ledničku budeme spíš používat jako termosku, protože venkovní teplota se pohybuje stále kolem nuly.

Máme ušité a navlečené závěsy. Máme natankovanou první plnou nádrž. Máme pojištění i podepsaný papír o propůjčení auta. Máme staženou mapu.

Stavily jsme se s Rustym u zdejšího pana faráře a ten na něj při krásném požehnání na cestu vypotřeboval půlku kropenky se svěcenou vodou (takže už na něj nemusíme plýtvat whisky a raději si ji dáme, až nám bude zima).  

Takže nás nic ale vůbec nic nedrží, abychom nemohly hned teď nasednout a vyjet. 

Tedy kromě předpovědi počasí.

U Kapitána a jeho skvělé ženy jsme strávily neskutečně nabitých 12 dní. A za tu dobu jsme stihly zažít blizzard (sněhovou bouři) století, která přinesla přes půl metru nového sněhu, který zvýšil závěje na úctyhodné dva metry. Zažily jsme slunce i vítr. A teď, na konci dubna hlásí novou bouři. Jenže zůstávat tu další tři dny a čekat, než se přežene, to už nám naše natěšená srdce nedovolí. Rusty je hotov, takže jsme i my.

Čekal nás poslední večer v teple překrásného srubového domku ve společnosti dvou nesmírně laskavých, radostných a milých lidí. Zítra ráno se vyráží.

Večer jsme ještě prošli poslední detaily a protože v Rustym bylo pořád nečekaně hodně místa, přihazoval Kapitán další nezbytnosti, které s sebou musíme vzít. Tak vytáhl jednu z deseti seker, které měl v garáži a koukal se kolem, čím obalit její ostří, než ji hodí do úložného prostoru. Našly jsme starou kůži a taky speciální jehlu na šití tvrdých materiálů. 

Ten večer se po jídle nezapnula televize, ale zůstali jsme u stolu a společně tvořili – Alanna se učila vypalovat do dřeva, já s Kapitánem jsme každý dělali kožený obal na sekeru a Alča usnula u krbu. Skoro bych si dovedla představit tady zůstat další dva týdny a pokračovat v různých projektech, učit se nové věci a sdílet to, co umíme my. Skoro to vypadalo, že bychom ani nemusely odjet, že by si Kapitán i Alanna přáli nás tam mít déle. Bylo nám pěkně pohodlně a komfortně… takže nejvyšší čas zvednout kotvy.

Ráno jsme si dali společnou slavnostní snídani a na stole mi přistál balík peněz – „gas money“ neboli peníze na naftu. Na můj nechápající výraz se Kapitán usmál a ukázal na velký zarámovaný obraz, který jim visí na zdi. Před rokem jsem pro něj namalovala přes metr velký akvarelový obraz jeho hydroplánu na jezeře a poslala ho zabalený v tubusu přes oceán až sem. „Moc se nám s Alannou líbí.“

„Pro Vás bude moje umění vždycky zadarmo, Kapitáne!“ řekla jsem naprosto vážně. Neslyšel na nic z toho, co jsem namítala. A když pak řekl, že si moc váží mého umění, vhrkly mi do očí slzy.

Jak jsme se objali, poplácal mě po zádech a dodal, že si u mě stejně ještě nějaký obraz objedná.

Alanna otevřela lednici a začala vytahovat klobásu, jogurt, vajíčka… „Ještě se vám tam vejde sýr!“ nenechala se odbýt a vybavila nás na cestu jako maminka.

Sněhová bouře posledních dní konečně polevila a místy prosvitlo slunce. Rusty už čekal v celé své kráse před garáží a my nasedly do auta s novým pocitem, že ten pohled ve zpětném zrcátku minimálně půl roku neuvidíme. 

Otočení klíčkem a motor rozezněl první tóny našeho dobrodružství.

Kapitán a Alanna mávali, Rusty troubil, my se smály od ucha k uchu a roadtrip Kanadou až na Aljašku právě začal.

Trvalo nám to celých pět minut, než nám opravdu došlo, že vyrážíme směr severozápad a už se nevracíme zpátky. Po čtyřech měsících v severní Americe se rozjela naše expedice naplno.

Tutúúúúúúúú.

Expedice Kanada&Aljaška 2022

kde se medvědi probouzí

Čas k přečtení: 7 min Mrazivé noci přinášely slunečná rána, kdy jsme se pomalu soukaly z péřových spacáků, abychom si

PŘEČÍST

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Mohlo by se vám líbit

Vyber si téma článku, které tě zajímá

Sociální ikony

Naše cesty a expedice

Naše knihy

Nenašel jsi článek? Třeba ti pomůžou štítky.

Nechceš příjít o další příběhy?

Chtěli byste mít ve vašem městě

cestovatelskou přednášku?

Napiš nám:
alenamahlejova@gmail.com
majasnajdrova@gmail.com

A my se vám rády brzy ozveme.