Malování muralu v Oregonu

sdílej

Share on facebook
Share on whatsapp
Share on email
Čas k přečtení: 4 min


Odlet do Oregonu – cíl je jasný – malování muralu


Když jsem z Patagonie měla plynule pokračovat do Severní Ameriky malovat mural – nástěnnou malbu, nenapadlo mě, na jak dlouho mě zastaví pandemie. Míst cesty přes Bolivii, střední Ameriku až do USA jsme totiž tenkrát s Alčou zůstaly uvězněné v Peru. Příběh je to napínavý a rozhodně stojí za přečtení v naší knize Cesta až na konec světa. Z Peru jsme se pak dostaly do ČR a USA se na téměř dva roky uzavřely.


Kristen neboli Ňuňu je člověk, se kterým jsme se potkaly tenkrát na cestě kolem světa při přechodu Pacifické hřebenovky. Během dlouhé cesty pěšky z mexických hranic až do Kanady jsme se spřátelili. Ňuňu si pak založil v Oregonu Tap House (něco na způsob pivotéky) a hned se nechal slyšet, že by tám rád měl ode mě muraly. To byla lákavá nabídka, a protože je svět malý, řekla jsem, že dorazím. Během karantén a všech nouzových stavů jsem ale jen sledovala na dálku, jak se staví, jak se otevírá, jak již funguje nový Tap house. A hranice stále zavřené.


Mezitím nám s Alčou uzrál v hlavách plán. V létě roku 2022 už určitě bude svět zase normální i pro cestování a nás volá – Aljaška! Země, která nám učarovala svou divokostí, nepřístupností a ryzostí. Tentokrát ji chceme určitě projít pěšky. Chvilku na to se nám ozval kamarád z Kanady, zda nechceme půjčit Landrovera na roadtrip, že je nám plně k dispozici – tuhle nabídku, co se neodmítá si přečtěte tady. A tak jsme naplánovaly kombinovanou expedici Kanada&Aljaška – projekt, na který se každý den těšíme. Já marně přemýšlela, jak do toho zakomponovat malování v Oregonu.


Konečně otevřené hranice


Pak se ale začalo proslýchat, že v listopadu se hranice USA otevřou a Ňuňu už se ptal, kdy přiletím. Řekla jsem, že do konce roku to určitě nedávám – výstavy, projekty i přednášky byly v plném proudu, ale pak tedy ráda dorazím. Na otázku, kdy nejdřív bych mohla jsem vystřelila od boku datum 5. ledna – to už bude po svátcích a výstava uzavřena. Druhý den mi Ňuňu poslal zprávu, že mi koupil letenku. “Na kdy?”, zmohla jsem se s údivem jen na krátkou otázku. “Na 5. ledna. V šest ráno.” Aha, asi není čas ztrácet čas. Pobaveně jsem si prohlížela, přes co poletím, když tu se mi oči s hrůzou zastavily na kolonce “jméno” TrashPanda.


Na Pacifické hřebenovce je zvykem, že si lidé neříkají jménem, ale přezdívkou (trailname). Vznikne zpravidla na základě nějaké příhody, nebo stylu, jakým člověk jde. Ňuňu je ve skutečnosti jen fonetický přepis NewNew – tuto přezdívku si vysloužil tím, že měl stále nové a nové plány, kam by chtěl ten den dojít a kde stanovat.


Alča si vysloužila přezdívku BottleKiller – ničitelka lahví. Nikdo nedokázal na poušti tak spolehlivě propíchnout lahev plnou vody o kaktus, jako ona. Jiní se jmenovali třeba Olive (oliva – vařil na olivovém oleji), QuickStar (rychlý start – vydal se na cestu bez přípravy), Mornig Angel (ranní anděl – to byl spíš oximorón), QuickFeet (Rychlonožka – nedal se dohonit), Hot Chocolate (horká čokoláda – vařila ji na každou snídani), Bumblebee (čmelák – dostala žihadlo přímo do čela)… no a já jsem byla TrashPanda, což znamená něco jako Odpadková panda a myslí se tím medvídek mýval, který vykrádá popelnice. Takže se mě neptejte, jak jsem k tomu přišla. Jenže ta TrashPanda na mě koukala právě na té letence.


Datum, destinace, jméno. Jméno: Marie TrashPanda Snajdrova. Myslela jsem, že špatně vidím. “ Ňuňu! Vždyť mě nepustí do letadla! V pase samozřejmě žádnou Trashpandu nemám!!!” Jeho odpověď byla trochu na pěst: “Tak to se těším na příběhy, až to budeš vysvětlovat.”


Na honěnou s opatřeními


Soustředila jsem se tedy hlavně na to, abych byla covid-negativní a mohla odletět. Problém jménem TrashPanda mi začal připadat docela v pohodě, v porovnání s tím, že se zkracovala doba uznání PCR testu a prodlužovala doba jeho vyhotovení.


Test PCR musí být negativní ne starší 24 hodin. Standardní vyhotovení testu právě překračovalo 48h a málokdo zaručoval kratší dobu. Tedy když nebudu brát v potaz rychlotest na letišti za 7000 Kč. Našla jsem pak variantu za 500 Kč s jistotou výsledku do půlnoci téhož dne, přijdu-li dopoledne. Znovu jsem se ujistila, že se 24 hodinová platnost testu počítá od opuštění první destinace a šla na to.


Rozloučení s rodinou i přáteli bylo vlastně spíš takové dálkové. Nemocná přes svátky jsem si ještě se slabou imunitou na žádné objímání netroufla. Přecejen tu je ve hře ta divoká karta, která může všechno změnit. Pozitivní test by byla hodně negativní zpráva.


Odlet


Pozdě večer přišly výsledky a já si konečně troufla zaplatit cestovní pojištění – protože se letí! Tedy pokud berou na palubu mývaly. Brzy ráno jsem nasedla do auta k dalšímu medvědovi – Pavlovi z APMsportu, odkud máme perfektní expediční vybavení. Tendle člověk se stal naším parťákem a přítelem a byla jsem moc ráda, že mi to poslední obejmutí před vstupem do letištní odbavené zóny dal právě on.

V ruce si nesu letenku na jméno Marie TrasPanda a mířím si to rovnou k letadlu. My mývalové se totiž umíme dostat skoro kamkoli. Pac a pusu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Mohlo by se vám líbit

Vyber si téma článku, které tě zajímá

Sociální ikony

Naše cesty a expedice

Naše knihy

Nenašel jsi článek? Třeba ti pomůžou štítky.

Nechceš příjít o další příběhy?

Chtěli byste mít ve vašem městě

cestovatelskou přednášku?

Napiš nám:
alenamahlejova@gmail.com
majasnajdrova@gmail.com

A my se vám rády brzy ozveme.